Náš svět je plný výpočetní techniky a umělých hmot. Proč? Protože to vynáší. Bohužel do tohoto byznysu jsou zataženy i děti. Vždyť kolik hraček již bylo zakázáno, většinou pro nějakou škodlivou látku v ní. Proto by se mělo vše tak nějak vracet do normálu a začít používat opět klasiku.
Dříve si děti hrávaly s hračkami dřevěnými a byly naprosto spokojené. Nebylo je ani třeba natírat, prostě byly takové, jaké byly přírodní materiály.
Někteří výrobci na to nedají dopustit a vyrábějí ze dřeva. Ano, to se pak natírá, protože barva přece jen přitahuje. A tak vznikají vizuálně hezké hračky jak pro starší, tak i pro ty nejmenší děti.
Jednou z takových hraček je i dřevěný labyrint, který zaujme právě svými barvami.
Pozor, není labyrint jako labyrint. Ten původní byl naprosto jiný, než je tento. Společný mají jen název. V tomto labyrintu totiž dítě nebude bloudit, ale musí přiřadit barevné kuličky ke svému cíli. U toho jednoduchého je to skutečně hračka, u těch složitějších však musí dítě zapojit i trošku rozumu. To jej vlastně nutí přemýšlet. Musí uvažovat, kterou kuličku kam dát dříve, aby ty ostatní měly volnou cestu.
Základ této hračky tvoří jedna nebo více základen rozlišených barvou. Dále je zde soustava drátů, na kterých jsou barevné kuličky. Jejich množství je různé, podle toho, kterou složitost rodiče pro své dítě volí. Samotná hra pak spočívá třeba jen v tom, že nejmenší děti budou barevnými kuličkami pohybovat po všelijak zakroucených drátech, a když se jim náhodou povede dostat kuličku na určené místo, tedy barvu k barvě, budou mít radost. Ty starší již mohou přemýšlet, uvažovat, kombinovat, hezky řečeno, špekulovat nad tím, kdy a kterou kuličkou pohnout. V obou případech jde i o nácvik motoriky.
Jde o velice vkusnou hračku, která zabaví děti na dlouhé hodiny, protože pamatovat si jednotlivé tahy jen těžko lze. Věcička je vlastně nejen hračkou, ale i takovým nepříliš složitým hlavolamem.